Stanovisko SOVAK ČR

Stanovisko Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR SOVAK k materiálu Metodika pro žadatele rozvádějící podmínky přílohy č. 7 OPŽP Podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů pro operační program životní prostředí v programovacím období 2007 – 2013

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR SOVAK reaguje na výzvu zaslanou Ministerstvem životního prostředí ČR k zaslání komentáře a připomínek k materiálu Metodika pro žadatele rozvádějící podmínky přílohy č. 7 OPŽP Podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů pro operační program životní prostředí v programovacím období 2007 – 2013 (dále jen „Metodika“).

SOVAK ČR zasílá ke dni 10.3.2008 toto své souhrnné stanovisko:

SOVAK ČR odmítá obsah, formu a celkovou koncepci dokumentu, který má rozvádět podmínky OPŽP, konkrétně přílohy č. 7 OPŽP, tak jak byl zaslán. S ohledem na zcela zásadní význam a rozsah témat, která Metodika rozvádí, považuje SOVAK ČR zároveň časový rámec jednoho týdne, který byl ze stran Ministerstva životního prostředí ČR poskytnut k vyjádření za zcela nedostatečný.

SOVAK ČR se z obsahu Metodiky seznámil se zadáním a s cíly, za nichž byl návrh tohoto dokumentu zpracován. S vědomím výše uvedeného vyjadřuje SOVAK ČR principielně nesouhlas s Metodikou jako celkem, aniž by se vědomě vyjadřoval ad concretum k jednotlivým tématům, u nichž si nadále vyhrazuje právo k připomínkám, jelikož se jedná o hlavní a zásadní okruhy problematiky nakládání s vodohospodářskou infrastrukturou, která se oborového sdružení SOVAK bytostně dotýká.

SOVAK ČR zdůrazňuje, že nepovažuje z titulu své pozice člena pracovní skupiny zřízené při Ministerstvu životního prostředí ČR tento bod za vypořádaný a odmítá pokračovat v korespondenční diskusi rozvíjející tento dokument k dopracování, neboť jde podle názoru sdružení o problematický koncept, který přesahuje obsahem stávající regulační rámec a v konečném důsledku komplikuje a ztěžuje přístup žadatelů k finanční podpoře ze zdrojů EU.

SOVAK ČR v základních bodech k výše uvedenému závěru uvádí:

• Metodika není (v rozporu s konstatováním autorů v úvodu) zpravována srozumitelně a nejsou zcela jasné cíle, ke kterým má směřovat. Jedná se v principu o soubor simplifikujících jednostranně vnímaných návrhů a hodnocení jediného autora, který v mnoha směrech překračuje nejasné zadání, jak zadavatele (tj. Státního fondu životního prostředí), tak, což je daleko zásadnější, samotnou přílohu č. 7 OPŽP;
• opakovaně není ze strany zadavatele a zpracovatele brán zřetel na skutečnost, že  naprostá většina provozních smluv byla uzavřena v 90tých letech v návaznosti na rozhodnutí Fondu národního majetku, případně vlády (v případě přímého prodeje) a to na základě schválení privatizačních projektů. Tyto projekty vymezily nové vlastníky infrastruktury (především obce, na které byl převeden majetek bezúplatně) a vedle toho nové provozní společnosti, na které byl převeden provozní majetek úplatně (případně kuponovou metodou). Zde je třeba zdůraznit, že tyto nové provozní společnosti byly vybrány v konkurenčním prostředí posuzování předložených privatizačních projektů;
• jako zásadně konfliktní považujeme diskriminační vymezení působnosti Metodiky ve vztahu k jedinému (navíc z hlediska absence různých koncesních a kvazikoncesních vztahů chybně definovanému) modelu provozování vodovodů a kanalizací v ČR. Problematicky se jeví zejména působnost podmínek obsažených v metodice z hlediska časového a místního určení, kdy je vytvářeno dvojí prostředí s různým stupněm požadavků, což vytváří dvojí metr při posuzování kvality služeb a finančně diskriminuje určitou skupinu vodohospodářských subjektů, pouze na základě vlastnického principu. Takový přístup je nepřiměřený ani ve světle podmínek přílohy č. 7 OPŽP;
• jak již bylo uvedeno výše, Metodika zásadně zjednodušuje a zužuje široké spektrum stávajících vztahů v oblasti vodárenství v ČR. Lze konstatovat, že některé pro ČR specifické případy jsou zcela opomenuty, u jiných chybí vzájemná souvztažnost;
• Metodika je celkově nejasná až nesrozumitelná, pro žadatele bude obtížně aplikovatelná, neboť nenabízí srozumitelné a prakticky uchopitelné postupy. Lze říct, že s ohledem na praxi je „vzdálena realitě“ a chybí provázanost s konkrétními případy.
• SOVAK ČR shledává dílčí části problematické z hlediska zachování principů zásady smluvní volnosti a zásady legálnosti, kdy je v některých případech omezována svobodná vůle soukromoprávních entit a porušovány zásady obchodního práva (např. omezování tvorby zisku a výplaty dividend, povinnost učinit právní úkon na základě uvážení orgánu přidělujícího dotaci apod.);
• SOVAK ČR shledává dílčí části problematické z hlediska širších souvislostí, zejména problematiky ochrany investic zahraničních subjektů, kdy lze předpokládat negativní dopad na národní úrovni v případech uplatňování majetkových práv na základě mezinárodního práva při respektování spravedlivého a rovnoprávného zacházení. Je třeba konstatovat, že Metodika nevyhovuje požadavku na vyloučení jakéhokoli nespravedlivého nebo diskriminačního opatření na této „nadnárodní“ úrovni;
• k části věnující se výkonovým parametrům lze obecně konstatovat, že při nastavení výkonových kritérií pro konkrétní provozní smlouvu je třeba vycházet z místních podmínek a jim výkonová kritéria přizpůsobit, přičemž je nutné postupovat maximálně obezřetně z hlediska sociálně únosné ceny pro vodné a stočné. Metodika nerespektuje volbu určité míry kvality služeb a to takové, která je reálná, místním podmínkám přiměřená a nebude neúměrně zvyšovat cenu za vodohospodářské služby;
• Metodika nevyváženě osciluje mezi „tvrdými“ požadavky na změnu či doplnění stávajících provozních smluv (viz např. část 3.2.7) a na druhé straně „bezzubým“ konstatováním o přijatelnosti pouze těch úprav, které nediskriminují ostatní potencionální provozovatele. SOVAK ČR je toho názoru, že nelze provést do stávajících smluv ty změny, které by zásadně měnily sjednaná práva a povinnosti (např. záležitost „obnovy infrastruktury“) nebo ty, které neodpovídají současné legislativě (např. závazky provozovatele při uzavírání smluv s odběrateli). Některá další doporučení jsou pak zcela nereálná (např. provozovatel nese riziko za stav pozemků a podloží, na kterých, či pod kterými se VaK nachází);
• co se týče problematiky oddělitelnosti infrastruktury, obecně celá kapitola, která je velmi důležitá a zásadní pro žadatele, trpí velkou neurčitostí, je zbytečně složitá a obtížně pochopitelná. K takto komplexní právní a ekonomické otázce je nutná širší diskuse a konzultace s oborovými ministerstvy;
• otázka aplikace finančního modelu je předmětem samostatného vyjádření SOVAK ČR.

Závěrem tedy shrnujeme naše hodnocení. Metodika působí problematicky z hlediska celkové koncepce regulace oboru VaK. Obsahově vychází z chybných předpokladů, je nekoncepční a právně nevynutitelná, tudíž de facto nepoužitelná. Tento závěr navíc činíme s vědomím určitých pochybností o správnosti postupu Ministerstva životního prostředí, resp. Státního fondu životního prostředí, kdy bylo naše sdružení informováno o nestandardním výběru zpracovatele Metodiky (ač není na žádném místě autor uveden) z hlediska zadání veřejných zakázek.   

 SOVAK ČR